Dopisy z války

Lucko, díky za odkaz. Jsem těmito stránkami nadšená. Je to opravdu moc pěkné. Souhlasím s předešlým komentářem, dojímavé, inspirativní. Jdu si přečíst dopisy svého pradědečka z první světové války. :o) Zatím jsem je přecházela s tím, že na to je času dost, že je mám práci, jinou zábavu.... Není to pravda. Na takové věci by si měl člověk udělat čas vždy.

Je krásné, že se taková vzpomínka uchová, že někdo obětuje v dnešní hektické době čas a energii a vytvoří takhle zhmotnělé pouto s minulostí své rodiny!
Gratuluju - je to moc hezké, dojímavé a inspirativní. Řekla bych, že to dokonce může takto zdokumentované mít i jistou historickou hodnotu. Každopádně by Františka i Jan Černíkovi na své potomky mohli být hrdí. Ze starých dopisů dýchá melancholie, ale vaše rodinná fotka dokazuje, že jste si i v současnosti blízcí a ta pouta si rádi a úspěšně pěstujete.
Přeju štěstí a zdraví všem dalším pokolením a ať se vaše Kronika plní popisem radostných událostí!