Dopisy z války

Moc zajímavé a poučné čtení. Zavedl bych Vaše i jim podobné autentické informace jako součást povinné školní četby, aby i nové generace měly pojem z toho, co je to skutečná láska, věrnost rodině a pokora. A hlavně, jak smutno je lidem, kteří byli nuceni se odloučit pro věc tak zbytečnou jako je válka ! (Bohužel mnozí již neměli tu možnost se po válce opět šťastně shledat, podobně jako můj prapředek...)
Děkuji Vá tímto za možnost přečíst si osobní dopisy Vašich předků a je skutečně chválihodné, že i v naší hektické době dokážete vytvořit tématicky stálé živý odkaz !
Jan Zahálka-Praha

mám rovněž několik dopisů. Jsou velmi zajímavé, nejen obsahem,ale i formou.A to bylo tzv. "dohozené" manželství. Prababička Marie Draštíková *1835 +1932 podruhé ovdověla, syn Antonín, který převzal živnost pekařskou se oženil s Toničkou Špálovou z cihelny, ta bohužel krátce po porodu chlapečka zemřela na TBC (stejně jako i její bratr malíř Václav), v roce 1903 ji následoval i její manžel. Doma v zůstala jenom nejmladší dcera Františka *1878 + 1938. Dohazovač nabídl, že v Bukovce sedláka Černíka syn, v pořadí 3. je vyučen pekařem (1.syn dědil statek-hospodářství,2.mohl studovat, na 3. zbylo vyučení) z vandru se vrátil, dohodli se a v červnu r.1904 byla svatba ........
Většinou se dělá rodokmen po otcovské linii. Vzhledem k tomu, že muj otec Ladislav byl státní zaměstnanec (učitel)musel za protektorátu doložit buď originály nebo ověřené opisy rodných,oddacích listů, že on i manželka jsou nežidovského původu.
Tyto materiály mi předal a podařilo se z nich sestavit docela podrobný a přesný rodokmen, a to nejen po linii otcovské, ale i ze strany matky. určitě jsem jednu kopii předala též mému bratranci Fandovi.
Je to plno zajímavých věcí, ráda si na toto téma popovídám.
Technická poznámka: Uváděné materiály kol rodokmenu nejsou v H.K., ale v Hořicích.
Srdečně Tě zdraví teta M.Ulrichová

Lucko, díky za odkaz. Jsem těmito stránkami nadšená. Je to opravdu moc pěkné. Souhlasím s předešlým komentářem, dojímavé, inspirativní. Jdu si přečíst dopisy svého pradědečka z první světové války. :o) Zatím jsem je přecházela s tím, že na to je času dost, že je mám práci, jinou zábavu.... Není to pravda. Na takové věci by si měl člověk udělat čas vždy.

Je krásné, že se taková vzpomínka uchová, že někdo obětuje v dnešní hektické době čas a energii a vytvoří takhle zhmotnělé pouto s minulostí své rodiny!
Gratuluju - je to moc hezké, dojímavé a inspirativní. Řekla bych, že to dokonce může takto zdokumentované mít i jistou historickou hodnotu. Každopádně by Františka i Jan Černíkovi na své potomky mohli být hrdí. Ze starých dopisů dýchá melancholie, ale vaše rodinná fotka dokazuje, že jste si i v současnosti blízcí a ta pouta si rádi a úspěšně pěstujete.
Přeju štěstí a zdraví všem dalším pokolením a ať se vaše Kronika plní popisem radostných událostí!